Český rybářský svaz, místní organizace, Palackého 2678, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm

Ryby chránit...

Úkol „ryby chránit" bývá v povědomí rybářů často zúžen na ochranu revíru před pytláctvím, na výkon činnosti rybářské stráže, tedy na činnost kontrolní a represivní. Je pravda, že ochrana rybích společenství je v prvé řadě legislativně vymezena Zákonem o rybářství, z něj vycházející Vyhlášky o rybářství a konečně Rybářským řádem a je proto povinností organizace ČRS vytvářet podmínky pro naplnění jejich ustanovení. Tedy i zřízením rybářské stráže, metodickým řízením a kontrolou její činnosti. Minimální počet členů rybářské stráže je stanoven ÚV ČRS podle velikosti revíru, pro revír Bečva Rožnovská to představuje12 členů. Zabývat se zde však nelehkou problematikou právního postavení a pravomocemi RS by pravděpodobně přesáhlo vymezený rámec této kapitoly, řešení by stejně nepřineslo, ba ani je nenaznačilo.

„Ryby chránit..." je úkol, který je třeba chápat co nejšířeji, tedy jako ochranu celého ekosystému. A opět ne jen jako ochranu před znečišťováním vodotečí pevným a tekutým odpadem a velkoplošnými splachy z polí. Jde o komplexní systémovou ochranu a o stabilizaci potravních řetězců, tedy o ochranu všech vodních ústrojenců a jejich biotopů. Rybářská organizace dále musí bránit - pokud je to ovšem možné - introdukcím nežádoucích druhů ryb (střevlička východní, okoun říční a pod.). Úzká, neformální a dělná spolupráce MO ČRS s CHKO Beskydy je z tohoto pohledu do budoucna naprosto nezbytná. Účelnost a prospěšnost spolupráce pro MO se již několikrát potvrdila při společných jednáních, např. o zřizování malých vodních elektráren na našem revíru, plánech revitalizace toku, při oponenturách projektů břehových úprav správami povodí a pod. Podcenění nebo znevažování této spolupráce znamená podkopání základů potravní pyramidy na jejímž vrcholu jsou ryby našeho zájmu, znemožnění migrace ryb na trdliště nebo devastace trdlišťnecitlivými zásahy do řečiště znamená ekonomické ztráty spojené se zajišťováním čím dál většího množství násad.


Chyťa pusť....

Posledních několik vět je určeno těm, kteří jsou nesmlouvavými zastánci myšlenky, názoru jinak zcela legitimního, že výlov, výnos, výtěžnost, návratnost aj. jsou kategorie, které do sportovního rybářství nepatří, etické že je lovit pouze pro radost z přelstění a zdolání ryby, úlovek že patří zpět do vody pro potěšení dalších rybářů. Pokládat takovýto jednostranný vztah mezi člověkem a zvířetem za vrchol etiky je zcestné. Pes, kůň, zcela prokazatelně spolupracují s člověkem s potěšením, ale rybě, která samozřejmě neví, že bude puštěna zpět, jde vždy o život a také tak reaguje. Stejně jako jelen nebo liška při štvanicích, parforsních honech, které již dávno právodatní myslivci odmítli. Proto takováto ryba je vždy stresovaná, traumatizovaná, radost a potěšení je jen a jen na straně rybáře. Námitka, že stejná ryba se přesto chytí vícekrát, těžko obstojí. Hlad je často silnější než ostražitost! Unavená, oslabená a i při šetrném zacházení přece jen poškozená ryba vrácená do svého prostředí je kromě toho vždycky vystavena většímu nebezpečí ze strany přirozených predátorů a nebezpečí podlehnutí infekčnímu onemocnění. Je tedy daleko mravnější a skutečně „ekologické" - jsme-li již sportovními rybáři - nevyčleňovat se z přirozeného potravního řetězce a poctivě nabytý úlovek zužitkovat.